Reklamy

Vazby médií na peníze z našich daní jsme probírali a probírat ještě budeme. Vazbu největší české neziskové organizace můžete znát z minulého týdne. Tam jsme probírali Člověka v tísni a jeho tužby, rozhodovat v politice, aniž by se třeba Šimon Pánek zúčastnil volební soutěže. Jenže co když se tyhle pochybné vazby týkají i justice? Nebyla by to rudá vlajka pro důvěryhodnost takovéto instituce? Tak se pohodlně usaďte.

VIDEO (PRO TEXTOVOU VERZI POKRAČUJTE NÍŽE):

VERDIKT: EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA BY MĚL PODLÉHAT KONTROLE KVŮLI STŘETU ZÁJMŮ

ESLP je nejvyšším soudním orgánem v Evropě. Byl navržen tak, aby od vnitrostátních politických orgánů vyžadoval respektování určitých morálních hodnot. Přitom nepodléhá žádné protiprávní moci ani dozorčímu orgánu. Má konečné slovo. Toho zneužívají ti, kteří se v systému soudnictví vyznají, ví, jak nominovat své lidi na tyto pozice a tak se do nejvyššího soudního dvora, který v některých otázkách stojí i nad českým Ústavním soudem, dostávají lidé, od jejichž životopisu byste sice měli očekávat plné stránky úspěchů na půdě justice, ale někdy to prostě neplatí. Navíc to často vyloženě páchne střetem zájmů.

Evropské centrum pro zákon a spravedlnost, které pravidelně upozorňuje na některé pochybné rozsudky z ESLP, vykonalo v roce 2020 rozsáhlý průzkum. Autoři studie prostě vzali životopisy soudců v ESLP a zjistili poměrně šokující věci. Složení soudu ve značné míře tvoří aktivisté z takzvaných nevládních neziskových organizací. Za účelem hlubšího výčtu výsledků jsem prošel desítky stran závěrečné zprávy a po hodinách vyhledávání, ověřování a překládání mám pro vás výčet toho nejhoršího, co se tehdy zjistilo.

Reklamy

Autoři výzkumu zkoumali období od roku 2009 do roku 2019. V tomto období projeli 100 soudců. Naráz sedí v ESLP 46 členů a jsou volení na 9 let. Z životopisů této stovky soudců vyplývá, že minimálně 22 z nich má vazby na určité takzvané nevládní neziskové organizace.

Těch bylo identifikováno sedm, jež aktivně působí jako jedna ze stran sporů právě před ESLP, a mezi jejich bývalými spolupracovníky je alespoň jedna osoba, která od roku 2009 působila jako stálý soudce Evropského soudu pro lidská práva. Jsou to A.I.R.E. Center (Poradenství v oblasti individuálních práv v Evropě), Amnesty International, Mezinárodní komise právníků (ICJ), síť Helsinských výborů a nadací, Human Rights Watch, Interights (Mezinárodní centrum pro soudní ochranu lidských práv) a Open Society Foundation (OSF), včetně jejích různých poboček, zejména Open Society Justice Initiative (OSJI)

Z těchto 22 soudců, napojených na jednu ze zmíněných organizací, 12 je přímo napojených na Open Society Foundations George Sorose, nebo touto nadací založené neziskové organizace a dále, 14 z nich ani nemá předchozí zkušenosti se soudnictvím. V těchto 14 případech se vesměs jedná o právníky, jejichž předchozí praxe spočívala právě v zastupování některých neziskových organizací. Mimochodem, ze sta zkoumaných soudců z období mezi lety 2009 a 2019, 50 z nich nikdy předtím nebyli soudci, protože pravidla umožňují na pozici v nejvyšší soudní instanci skoro padesáti států nominovat i nesoudce. Projdeme si pár příkladů návaznosti soudců ESLP na nevládní neziskové organizace:

Yonko Grozev – v letech 2001 až 2004 členem správní rady Open Society Institute v Bulharsku a v letech 2011 až 2015 členem správní rady Open Society Justice Initiative (OSJI, New York)

Lech Garlicki – od roku 1997 členem programu „jednotlivec proti státu“ na Středoevropské univerzitě a účastnil se několika vzdělávacích programů ve spolupráci s Open Society Institute v Budapešti a Středoevropskou univerzitou v Budapešti, univerzitou založenou a financovanou OSF

Egidijus Kūris – v letech 1993 až 1995 členem správní rady Open Society Foundation v Litvě, v letech 1994 až 1998 členem koordinační rady, v letech 1999 až 2003 expertem na publikační program a v letech 1999 až 2003 členem jiné rady. Byl zde tedy aktivní od 1993 až 2003

Julia Laffranque – v letech 2000 až 2004 členkou výkonné rady Centra pro politická studia – PRAXIS, organizace založené v roce 2000 a od té doby financované Open Society Institute

Případ Grozeva je asi nejpikantnější a prokazuje, že ESLP by nějaký kontrolní orgán rozhodně prospěl. V roce 2014 bylo kritizováno samotné jeho nominace. Tři členové bulharské výběrové komise byli jeho kolegové z nevládní neziskové organizace. Přesto byly stížnosti zamítnuty. A teď pozor. Grozev dříve působil například jako právní zástupce známé ruské opoziční punkové aktivistické kapely Pussy Riot. Sotva se dostal do ESLP, dostalo se na program jednání, a teď pozor, o případu Pussy Riot versus Ruský stát. A zrovna noví kolegové pana Grozeva rozhodli o tom, že Rusko musí členům Pussy Riot vyplatit vysoké odškodné.

A to je jen jeden příklad za všechny. Grozev se jako soudce ESLP zabýval případy, které na ESLP poslal coby právník. Praxe je taková, že když se z právníka stane soudce, z logiky věci neřeší žádný případ, do kterého byl dříve účastníkem jako právní zástupce. Grozev však neměl žádné zkušenosti se soudní pozicí, takže jak to asi mohl vědět, že jo. A tak se stalo, že coby soudce rozhodoval o deseti případech, které ale předtím vedl jako právník. Když to vyšlo najevo, znepokojilo to i bulharského premiéra. Ten naznačil možné odolání Grozeva. Ten se ale těmto prohlášením vysmál a řekl, ať jsou tedy odvoláni všichni soudci, zmínění ve zprávě Evropského centra pro zákon a spravedlnost. Jeho výsměch potvrdili jeho kolegové v ESLP, kteří ho těsně poté zvolili do čela jedné ze sekcí ESLP. Jeho povýšení mu navýšilo pravomoci. Díky své pozici bude zasedat v důležitých případech a též bude moci rozhodnou o intervenci nevládních organizací v jednotlivých případech, které se dostanou k ESLP.

K České republice žádný takový případ autoři studie nenašli. Jeden ale našli na Slovensku. Ján Šikuta byl v letech 2000 až 2003 členem expertních výborů Open Society Foundation of Slovakia. Pro jeho čest je nutno uznat, že za účast na této organizaci pravděpodobně nedostával zaplaceno. Jenže coby soudce minimálně několikrát zasedal u případů, kde Open Society Foundations či přidružené organizace vystupovaly jako takzvané třetí strany. V jednom případě zasedal i tam, kde jako třetí strana byla přímo organizace OSF. V čem je podle zprávy problém?

Existence vazby mezi soudcem a jednou ze stran může stačit k vyvolání takových pochybností. Nevládní organizace coby třetí strany v konfliktech nepůsobí na první pohled jako přímí účastníci řízení. V téměř všech případech, které se v ESLP probírají, však takzvané třetí strany, zastupované nevládními organizacemi, stály na jedené ze dvou stran, přímo zúčastněných v řízení. Pokud tak soudce rozhoduje o případu, ve kterém jako takzvaná třetí strana vystupuje nevládní organizace, pro kterou daný soudce dříve pracoval, spolupracoval s ní, či ji jakkoliv podporoval, nese to s sebou riziko střetu zájmů a podjatosti. V takových případech se zpravidla soudci raději stahují. Ne však v případě ESLP. Tam ve většině případů dochází k tomu, že bývalí aktivisté coby soudci rozhodují v případech, kdy jejich oblíbená neziskovka sedí jako třetí strana, ale straní jedné ze svou přímo zúčastněných stran sporu.

Stejně tak poslední dva soudci, zvolení za Lotyšsko, jsou spolupracovníky Rižské právnické fakulty, založené Sorosovou nadací Lotyšska, která investovala v této zemi mezi lety 1992 a 2014 více než 90 milionů dolarů. To někteří, kteří s výsledky této zprávy nesouhlasí, považují za absurdní. Nutno si ale uvědomit, že George Soros nikdy nepodpoří nic, z čehož by neplynul jeho budoucí vliv. Je tak velmi pravděpodobné a skoro až jisté, že se vzděláním na univerzitách, které spolufinancují Sorosovy nadace, studenti čelí i výrazné ideologické indoktrinaci. Zvláště pak v oblasti lidských práv, kde jsou některé poměrně pružné paragrafy vyloženě zneužívány.

Jev, kdy se v ESLP objeví někdo, kdo je v důvodném podezření ze střetu zájmů, se neomezuje pouze na členy Soudu. Například Nils Muižnieks, komisař Rady Evropy pro lidská práva v letech 2012 až 2018, byl do roku 2012 také ředitelem programů Otevřené společnosti Lotyšska. V roce 2009 vysvětlil, že Otevřená společnost si přeje vytvořit nového člověka – homo sorosensus, ano, s odkazem na Sorose, tedy jakéhosi člověka otevřené společnosti.

Někteří mohou samozřejmě namítat, že se jedná o zprávu z roku 2020 a je tak možné, že jsou informace o jednotlivých pozicích neaktuální. Jenže jsem nikde nenašel ani jednu informaci o tom, že od té doby proběhla ve stylu výběru soudců ESLP nějaká výrazná změna či zpřísnění požadavků. To znamená, že budou tyhle rošády pod vlivem nátlakových neziskovek pokračovat, dokud k této změně nedojde. Lidé jako Soros, kteří jsou desítky let navázáni na moc, a níž by museli byť jen jednou kandidovat ve volbách, se logicky svého vlivu dobrovolně nevzdají. A hlavně si můžete být jistí, že jakmile by došlo ke snaze nějaké změny provést, aktivisté z těchto organizací budou stát s vlaječkami na náměstí, budou automaticky zváni do médií, kde to budou kritizovat jako zásah do ESLP a jeho nezávislosti a budou řvát, dokud se ze změn pod obrovským mediálním tlakem nevycouvá.

To ostatně prokazují případy z nedávné doby, řešené právě u ESLP. ESLP zamítl žalobu Georgescua, kterému Ústavní soud Rumunska naprosto bezdůvodně zrušil vyhrané první kolo prezidentských voleb. Judikatura ESLP je také velmi těžce kritizována za rozhodování v oblasti masové ilegální migrace, která je přímým ohrožením Evropy. ESLP straní spíše těm migrantům, což je v souladu právě s ideologií takzvané otevřené společnosti. Například, ESLP odsoudil Maďarsko v podstatě za to, že brání své hranice, když rozhodl, že vyhoštění tří ilegálních migrantů ze srbsko-maďarských hranic je proti jejich právům a nařídil Maďarsku platit odškodnění. V dalších rozsudcích ESLP v podstatě umožňuje vyhoštěným migrantům návrat. Rozhodl tak v případu Dánska, které podle ESLP neoprávněně vyhostilo tři migranty, kteří obchodovali s narkotiky. Vyloženě absurdně pak působí rozhodnutí ESLP ve sporu s Francií, kterou odsoudil za to, že umožňuje jednomu z manželů rozvést se proto, že druhý partner odmítá poskytovat pohlavní styk.

V březnu 2025 rozhodl ESLP rozhodoval o velkém případu z Bulharska. Galina Girginova, pracující pro médium, podporované její vlastní nadací, která dostává peníze z Open Society Institut v Sofii, pracovala na procesu s bývaým bulharským ministrem vnitra Cvetanem Cvetanovem, obviněným z nezákonného nařízení sledování. Soud jej zprostil viny, ale odmítl předat odůvodnění, protože to prý obsahuje utajované informace. Novinářka byla na všech úrovních bulharské justice odmítnuta a zasáhl až ESLP, který jde proti rozhodnutí bulharských soudců. Co je na tomto případu důležité, je to, že novinářka Girginovová požádala Aleksandra Kašamova, právníka správní rady Open Society Foundations o pomoc se sestavením žádosti k ESLP. A mezi soudci, kteří nakonec rozholi v její prospěch, seděl i Daian Pavli, bývalým zaměstnancem a manažerem několika poboček Open Society Foundations. Takže ten problém se střetem zájmů prostě přetrvává dodnes a nikdo ho neřeší.

Abych byl spravedlivý, ne všude to Sorosovi s nominantem vyjde. Z roku 2021 je znám případ z Belgie, kdy Soros hodně investoval do komise na výběr nominantů na členy ESLP a mezi třemi nominovanými byl i jeden, spojený se Sorosovými nadacemi. A neprošel. Je to však jen taková výjimka potvrzující pravidlo.

Samotní představitelé ESLP nebyli schopní žádné údaje ze zprávy zpochybnit. Je tak jasné, že se jedná o ověřené a pravdivé informace. ESLP se odkázal na interpretaci nalezených faktů. Samotná spolupráce s nějakou neziskovou organizací není podle ESLP problém a neznamená střet zájmů. Podle ESLP a takzvaných factcheckerů je to dokonce zcela logické. Do jaké míry mají pravdu, nechám na vás. Ale vezměte si, kdyby se něco takového stalo například u sportu. Třeba, že by člen nějakého úřadu, rozdělujícího sportovní dotace, rozhodoval o přidělování dotací v oblasti, kde by zároveň hrál za nějaký klub, který by patřil mezi potenciální příjemce těchto dotací. Na místě takového muže bych odmítal o tom hlasovat. Opět, někde je to běžnou praxí, ale za mě je to jasný střet zájmů. To samé tak platí i u soudců, kteří rozhodují případy, u kterých jejich bývalá spojenecká nezikovka nadržuje jedné ze stran sporu.

Ano, děje se to. Například komise, rozdělující dotace různým časopisům, daly v minulosti miliony korun z našich daní levicovým médiím, ve kterých třeba místopředseda komise, která dotaci přidělila, pracuje jako šéfredaktor. A je to v podstatě zlodějna. A je to samozřejmě jeden z následujících dílů mé speciální série o vazbách médií a neziskových organizací. A je to další důvod ke sledování mého kanálu Incorrect CZ, webu incorrect.cz, kde videa prezentuji dříve než na ostatních sociálních sítích a kde je všechny najdete zdarma, navíc se všemi zdroji. Takže sledujte moji tvorbu nadále! Mám tu pro vás nejen tento speciální seriál, ale také pravidelný Politicky nekorektní zpravodajský přehled, který vysílám živě a také Politicky nekorektní zprávy! Je tedy na čase, pokud to ještě neděláte, odebírat novinky webu incorrect CZ, či alespoň odebírat všechny moje sociální sítě! A abych byl úplný, musím poděkovat všem, kteří moji tvorbu podporují. A to různými způsoby. Například pomocí obyčejného sdílení na své sociální sítě a také finančně, což je obrovský bonus, který mě jen a pouze motivuje k dalšímu zlepšování mé práce. Pokud uvažujete o možnosti finanční podpory mé tvorby, můžete tak učinit skrze QR kód, který vidíte na obrazovce. Jedná se o transparentní účet číslo 2401131596/2010, nebo běžný účet číslo 1244872037/3030. Další možnosti finanční podpory najdete v popisku pod tímto příspěvkem. Všem, kteří sdílí, sledují, či dokonce finančně podporují, mnohokrát děkuji! Dole pod příspěvkem na incorrect.cz také najdete všechny