Reklamy

Dámy a pánové. Děkuji, že jste sdíleli vyvrácení pravosti screenshotů údajných příspěvků Deníku N o Filipu Turkovi. Protože je kauza, i přes zjevnou manipulaci, pořád velmi živá a vede i k fyzickým útokům na Petra Macinku či Filipa Turka, pojďme si, krom nemožnosti ověřit pravost screenshotů, připomenout i falešné manipulativní taktiky médií, především Deníku N. Níže jsou konkrétní citace z podcastů a článků, které ilustrují nejdůležitější logické chyby na straně Deníku N a novinářů.

VIDEO (PRO TEXTOVOU VERZI POKRAČUJTE NÍŽE):

VERDIKT: DENÍK N UŽÍVÁ ZNÁMÉ MANIPULATIVNÍ TECHNÍKY!

KOMPLETNÍ ODŮVODNĚNÍ

1. Argument od množství svědků (argumentum ad populum):

Deník N staví autenticitu komentářů také na svědectví více lidí, kteří příspěvky údajně dříve viděli a pohybovali se dříve v blízkosti Filipa Turka. Cituji jeden z příkladů:

Reklamy

„Po vydání textu se nám už ozvalo několik lidí, kteří nám potvrzují, že i oni příspěvky viděli (…) Potvrdili nám tedy jejich pravost, a to i v případě, pokud by došlo na soud nebo jiná řízení.“

Pouze množství svědků samo o sobě nedokazuje pravost. Správně by samozřejmě měla rozhodnout odborná, tedy forenzní, analýza archivu. K té zatím nedošlo. Navíc, vzhledem k tomu, kolik lidí se Filipa Turka bojí, či ho pro jeho názory doslova nenávidí, je opravdu lehké sehnat dost svědků, kteří potvrdí, že příspěvky určitě viděli. Řeknou to s pocitem, že to nebudou moci jak prokázat a tak se ani neprokáže, že lžou. Nebudou tak mít žádné právní následky. Zároveň však uškodí někomu, koho nesnáší. Proto je takový argument zcela falešný.

2. Selektivní prezentace důkazů (Cherry picking):

Novinářka Zdislava Pokorná v kauze vyzdvihuje pouze nejzávažnější údajné příspěvky – například vulgarity a odkazy na Hitlera – aniž by analyzovala celý údajný archiv nebo zmínila jeho úplný rozsah a kontext. Cituji:

„Archiv obsahoval řadu výroků, které jsou nejen otevřeně rasistické, ale Turek se v nich opakovaně hlásí k Hitlerovi, zesměšňuje holocaust…“

Důvod je prostý. Pokud veřejnost dostane pouze výběr nejhrubších výrazů bez možnosti nahlédnout do kompletního kontextu, může být vnímání kauzy zkreslené. U některých screenshotů chybí datum, kdy byly údajné příspěvky napsány. Žádný příspěvek však neobsahuje celé vlákno, či původní příspěvek, ke kterému měl být komentář přidán. Čistě hypoteticky, co když Filip Turek jeden z horších komentářů napsal pod příspěvek vyzývající k napsání co nejhnusnějších vtipů, které kdy viděli? Neříkám, že to napsal, ale bez kontextu nelze říct, že tyto postoje reálně zastává. Novináři Deníku N citují jen to nejhorší, co údajně objevili, aby to vypadalo, že Filip Turek v podstatě nikdy nic jiného, než adoraci Adolfa Hitlera či rasismus, nepsal.

3. Argumentační skluz (Slippery slope) v kombinaci s falešným odvoláváním se na autority, takzvaným Argumentum ad verecundiam:

V souvisejícím článku i rozhovoru se objevuje předjímaný skluz v závěrech o budoucích dopadech kauzy:

„Pokud by byl ministrem, mohou jeho kauzy poškodit reputaci Česka, míní politolog Josef Mlejnek z FSV UK.“

Tvrzení automaticky spojuje obsah příspěvků s celonárodní reputační krizí, aniž by analyzovalo konkrétní reakce relevantních aktérů. Zde je nutné zároveň doplnit, že by se takovému reputačnímu riziku dalo zabránit. Jenže politici, kteří budou stát nejspíše v opozici, již otevřeně přiznávají, že svým kolegům ze zahraničí doslova cpou, že se ministrem zahraničí může stát nacista, který zesměšňoval pokus o vraždu dítěte. Otevřeně se tím chlubí například Tomáš Zdechovský, kterého se údajně kolegové ptají, zda fakt bude v české vládě nacista a on jim údajně smutně přikyvuje, že ano. Tím tu reputaci reálně poškozují Turkovi odpůrci, ne Filip Turek samotný.

Citace navíc splňuje definici takzvaného falešného argumentu z autority, známého latinským Argumentum ad verecundiam. Je to logický klam, který spočívá v tom, že se tvrzení považuje za pravdivé pouze proto, že ho podpořil nějaký autoritativní zdroj, jako je expert, celebrita nebo jiná uznávaná osobnost.

4. Odvolání na budoucí soudní spor místo aktuální důkazní povinnosti (jeden z druhů argumentačních faulů)

Novinářka uvádí:

„Filip Turek oznámil, že podá trestní oznámení (…) Může podat trestní oznámení a já, ale i redakce, budeme dokládat to, co jsme napsali, s tím, že si za tím stojíme.“

Odvolává se tak na budoucí obranu u soudu místo detailního doložení archivu veřejnosti teď. Nikdo nebrání uvedení zdroje, nikdo nebrání uvést důkazy. Slib, že důkazy přinesou až k soudu, je argumentačním faulem, prokazujícím, že se autorům z nějakého důvodu teď ty důkazy uvádět nechce, přestože jim v tom reálně nic nebrání. Je to náznak, že je potřeba kauzu nyní živit a možná budoucí prohra při nedostatečném prokazování není podstatná. Podstatné je teď přilít olej do ohně.

5. Paušální hodnocení motivů a morálních kvalit a opět argumentum ad verecundiam

V souvisejících komentářích a článcích narážíme na takové hodnotící soudy, cituji:

„Účast autora nehorázných a nepřijatelných výroků ve vládě České republiky by nás zařadila mezi politováníhodné národy, napsaly osobnosti.“

Závěr o „morální diskvalifikaci“ a národním úpadku je postavený pouze na medializovaných výrocích. A také na údajných autoritách, kterým přeci musíme věřit, bez ohledu na to, jaké jsou jejich osobní postoje a postoje k obviňované osobě, v tomto případě k osobě Filipa Turka, což je jen další kolo Argumentum ad verecundiam, tedy falešné odvolání se na autority, které známe z bodu číslo 3.

A nakonec

6. Záměna korelace a kauzality:

Některá tvrzení implicitně spojují existenci příspěvků s negativními společenskými jevy nebo dopady, bez přímých důkazů. Je strašně zajímavé, že tento argument zastávají například zastánci očkování proti covidu, přestože zde jsou důkazy daleko širší například ohledně vlivu na porodnost žen. Naprosto podobnou manipulativní techniku používají zastánci Green Dealu, kteří tvrdí, že zavedení drakonických zelených opatření v zemích EU nějakým způsobem zachrání celé globální klima.

Zkušení novináři z Deníku N vám prezentují sbírku manipulativních technik, která je známa všem průměrným studentům žurnalistiky. Ti se ji ale původně neučili proto, aby je používali, ale proto, aby se jim vyhnuli. Že můžeme rovnou minimálně šest až sedm takovýchto manipulativních a propagandistických technik přičíst jediné kauze na jediném médiu, prokazuje celkový úpadek žurnalistiky nejen v České republice.