Reklamy

Člověk v tísni je největší česká nezisková organizace, jejímž účelem je humanitární činnost. Pracuje s rozpočtem přes pět miliard ročně, který se zvýšil z pouhé miliardy v roce 2017. Zdroje těchto peněz jsou vlády různých zemí, Evropská unie, norské fondy, další zahraniční granty a také velké politicky lobující neziskové organizace. Přes miliardu korun poskytla Člověku v tísni americká agentura USAID, která se proslavila hlavně tím, že nefinancuje klasickou humanitární činnost, ale spíše politický lobbing, skrytý pod slovní spojení rozvojová pomoc. Člověka v tísni by se tak teoreticky mohla týkat snaha hnutí ANO, SPD a strany Motoristé sobě. Tyto tři partaje chtějí organizacím, které z peněz ze zahraničí provozují i politiku, zamezit v přístupu peněz z veřejných rozpočtů a zároveň jim nařídit, aby tuto skutečnost řádně zvýrazňovaly. Jenže jak asi Člověk v tísni dělá politiku? Vždyť přece pracuje čistě na humanitárních věcech! Sám ředitel Šimon Pánek přece říká, že neví, co je to politická neziskovka. Kdyby přece Člověk v tísni politiku dělal, tak to Šimon Pánek ví. Nebo ne?

VIDEO (PRO TEXTOVOU VERZI POKRAČUJTE NÍŽE):

VERDIKT: ČLOVĚK V TÍSNI JE POLITICKÁ NEZISKOVKA!

KOMPLETNÍ ODŮVODNĚNÍ:

V roce 2021 například Člověk v tísni uspořádal sbírku pro lidi, které zasáhlo tornádo na Jižní Moravě. Sbírka vybrala 191 175 000 korun. Peníze však organizace přerozdělovala téměř dva roky. A domácnostem, kterým a priory lidé na sbírku peníze posílali, dorazilo sto milionů, tedy něco přes 50%. Další desítky milionů Člověk v tísni použil pro obce, kterým měl spíše pomoci stát. 5% pak Člověk v tísni použil čistě po svém. Ono se to nezdá, ale jedná se téměř o 10 milionů. Ty byly použity na opatření pro adaptaci na budoucí změny prostředí. Kritika tak míří na to, že Člověk v tísni nepřihlédl k naléhavosti, dostat peníze přímo k zasaženým občanům dotčených obcí. Kritika byla v médiích okamžitě označena za dezinformaci, přestože se jedná o názor, který sdílím třeba i já. Když bych přispěl po tornádu na nějakou sbírku a u toho koukal na roztrhané střechy, představoval bych si, že peníze ze sbírky dorazily za pár dní přímo majitelům zasažených domů, a ne, že předání potrvá měsíce a ten pán s tou zničenou střechou dostane z každé koruny 52 haléřů. To ty peníze těm lidem raději odvezu hned v obálce a u toho jim pomůžu s lopatou v ruce, bude-li třeba. Názor není dezinformace asi jen podle mě. Podle mainstreamových médií je kritika organizace Člověk v tísni naprosto nepřijatelná. Jedná se o klasický případ citového vydírání. Co si to jako dovolujete, kritizovat hodné, skvělé dobrovolníky?

Ani to zpoždění předání peněz, ani odklonění deseti milionů ze sbírky na nějaká opatření v okolí zasažených míst však není důvod pro nějakou extrémní kritiku. Holt si to dělají po svém. Navíc, v tomto případě se samozřejmě nejedná ani o politiku. Jenže, co když Člověk v tísni ředí humanitární pomoc s čistým politickým vlivem a přitom je placen ze zahraničí? A co když třeba roky tvrdě pracuje například na změnách migračních pravidel, aby do ČR mohlo přicestovat co nejvíce migrantů, či na změnách ve vzdělávání, aby dětem byla poskytnuta transgender propaganda? To už by bylo divné, že? Tak nyní tu pro vás mám přehled událostí, kde organizace Člověk v tísni jednoznačně politiku dělá.

Reklamy

V roce 2015 stál Člověk v tísni v čele takzvaného Konsorcia nevládních organizací pracujících s uprchlíky, které sepsalo manifest. Ten obsahoval i takové perly jako: „Prosazujeme rozšíření působnosti zákona o sociálních službách na všechny migranty bez ohledu na pobytový status. Usilujeme o změnu nastavení dotačních řízení tak, aby byla cílena na všechny migranty, včetně migrujících občanů z EU a neregulérních migrantů.” Všimněte si, jak již v té době nepoužili autoři manifestu slovo ilegální migranti a nahradili ho novým slovem neregulérní. Migrační manifest též požadoval, aby zaměstnanci státní správy, samospráv a dalších veřejných institucí měli do svého profesního vzdělávání začleněnou oblast interkulturní komunikace a interkulturních kompetencí. V dokumentu se také psalo: „Prosazujeme úplnou implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU o jednotném povolení a rovný přístup k dávkám a výhodám plynoucím z příspěvkových systémů, u kterých musí být rozhodujícím faktorem splnění plošně stanovených podmínek, nikoliv však pobytový status migranta.“ Na tvorbě tohoto promigračnho manifestu se podílely peníze z EU, Norska a Německa. Většina organizací, které podepsaly manifest, měla peníze jak z českého státního rozpočtu, tak ze zahraničí a zároveň se všechny tyto organizace podepsaly pod jednoznačně politicky motivovaný dokument.

V říjnu 2015 se organizace Člověk v tísni pokusila o zavedení něčeho, co tehdy znamenalo absolutní vrchol pokusu o politické zasahování. Jednalo se o projekt FAKTUM, kde Člověk v tísni doslova kontroloval prohlášení politiků a upozorňoval je na to, když se podle Člověka v tísni zachovali nekorektně. Tehdejšímu senátorovi Josefu Regecovi napsal Člověk v tísni, aby přestal šířit nenávistné výroky a pokud v tom bude pokračovat, Člověk v tísni ho veřejně zostudí. Kritika tohoto projektu však byla tak drtivá, že po existenci projektu, který měl několik měsíců svůj vlastní web, již není žádné stopy. Tehdy jsem o tomto šíleném projektu psal a tak alespoň nějaký zdroj existuje. “Věříme, že si jako senátor nepřejete, abyste byl spojován s nenávistnými, rasistickými či xenofobními výroky. Pokud se však stane, že se takových výroků dopustíte, budeme nuceni je publikovat a veřejně vyvracet,” napsal senátorovi, kritizujícímu politiku otevřených dveří migraci, zástupce této organizace za projekt FAKTUM. I takto Člověk v tísni používá i vaše peníze.

Člověk v tísni také pravidelně psal o takzvaných projevech nenávisti. Ty se podle této organizace zaměřovaly jen a pouze na kritiku islámu a na kritiku politiky otevřených dveří migraci. A taky na Romy. Člověk v tísni, ve zprávě z dubna 2016, kritizoval média za to, že píší příliš negativně o muslimech a migrantech, cituji: „Na idnes.cz jsme v červenci a srpnu 2015 narazili na mnoho případů, kdy domovská stránka portálu na předních pozicích nabízela hned několik textů, jejichž titulky a místy i obsah mohly vyvolávat negativní emoce vůči migrantům či muslimům.“ Člověk v tísni dlouhodobě zastává ty postoje, že o migrantech a dalších menšinách se lidé musí vyjadřovat pozitivněji, aby se cítili být vítáni. A nejen to.

V březnu 2016 Člověk v tísni podpořil zloděje a levicové extremisty. Od roku 2015 totiž na pražském Žižkově squatovala skupina kolem lidí, hlásících se k hnutí Antifa či Socialistická solidarita. Jednalo se o městskou budovu bývalé kliniky a obyvatelé v ní žili ilegálně. A to ostali nabídku v podobě velmi symbolického nájemného, kterou squateři odmítli. V březnu 2016, v rámci Člověkem v tísni pořádaného festivalu Jeden svět, byl promítán zahajovací dokument festivalu a také tam proběhlo víkendové promítání. Člověk v tísni tak podpořil ultralevicové hnutí Autonomní sociální centrum klinika, které mimochodem otevřeně vyhrožovalo lidem, kteří podle nich do budovy nesměli, přestože budova ani nebyla jejich. Od prosince roku 2016 jsou známé případy, kdy hnutí Antifa přímo napadne pietní akci, uspořádané na počest třeba obětem vraždy, spáchané nelegálními migranty či lidmi s migračním pozadím. Antifa tyto lidi fyzicky napadá a řve u toho „Uprchlíci, vítejte!“

V roce 2017 stál, mimo jiné, i dlouholetý ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek za vznikem takzvané dezinfománie v České republice. V díle o Václavu Moravcovi jsme probírali to, jak uměle boj proti takzvaným dezinformacím v roce 2017 začal u ředitele Facebooku a potažmo v Bruselu. 17.11.2017 uspořádaly různé organizace akci na oslavu boje za svobodu a demokracii na Václavském náměstí v Praze. Nejen, že organizátoři zneužili oslavy k propagaci předem určených prezidentských kandidátů před tehdejšími prezidentskými volbami, které později vyhrál Miloš Zeman, ale mezi řečníky byl právě i Šimon Pánek, který vyzval k tomu, aby lidé na sociálních sítích bojovali proti hejtu a fake news.

Snaha o dělání politiky je v Člověku v tísni dlouhodobá, setrvalá a konzistentně promigrační a progresivisticky ultralevicová. To ostatně dokazuje Šimon Pánek sám. Ten upozorňoval již v roce 2023 na to, že se Člověku v Tísni daří působit na třech tisících školách, a to hlavně v oblasti vztahů indoktrinovaných dětí k Evropské unii či LGBT problematice, která, jak víme, zahrnuje hlavně touhu některých aktivistů v dětech probouzet pochybnosti o jejich generové identitě. Dalšími tématy jsou menšiny a samozřejmě klima. Pánek upozorňoval, že jeho cíl je mít vliv na 80% škol a do indoktrinace zapojit více i pedagogy.

Organizace má dokonce určité příručky, které učitelům radí, jak s dětmi komunikovat o určitých palčivých politických tématech. Jedním z těch témat je i migrace a tam je to tedy perla za perlou. Podle příručky s názvem „Učíme o migraci“ mají učitelé dětem třeba pustit pohádku Pocahontas a pak se s dětmi zamyslet nad kolonialismem či nad adaptací nově příchozích. Nebo je hezké pustit dětem pohádku „Hotel Transylvánie“ a probírat s nimi rodinnou migraci, nebo transnacionální rodiny. V položce dopady migrace mají učitelé pozvednout hlavně pozitiva migrace, nebo maximálně ty body, které mohou být pozitivní a negativní zároveň. O možné zvýšené zločinnosti, či bezpečnosti občanů hostitelské země není v příručce samozřejmě ani slovo.

Člověk v tísni také v rámci festivalu Jeden svět na školách pořádá takzvané studentské volby. Ty pravidelně končí triumfálním výsledkem pro levicové a progresivistické strany jako Česká pirátská strana. Jak je to možné? Člověk v tísni v rámci stejného festivalu pořádá pro žáky a studenty kurzy, financované i Evropskou unií, například o takzvaných dezinformacích. Žákům jsou nabízeny jen ty příběhy, potvrzující, že lži šiří pouze pravice, odpůrci politiky otevřených dveří migraci, či kritici Green Dealu. Kurzů pro děti se zúčastňují i novináři. Například jednoho kurzu o dezinformacích se zúčastňují moderátoři Českého rozhlasu. O něm, z předchozího dílu tohoto seriálu o vazbách médií, víme, že si často zve hosty z Asociace pro mezinárodní otázky, placené nejen EU, ale třeba i Sorosem a dalšími vládami. Člověk v tísni se tak podílí na systematické politické indoktrinaci dětí na školách po celé České republice. A aby toho nebylo málo, Člověk v tísni spolupracuje na festivalu pro žáky a studenty s Prague Pride, dětem je tak poskytována i LGBT a transgenderová indoktrinace. A mimochodem, například v poradním orgánu ministerstva zahraničních věcí sedí Člověk v tísni i Asociace pro mezinárodní otázky. To komplexní propojení je tak složité, že popsat ho je téměř nemožné, ale tu základní provázanost tady vidíte zcela jasně.

V rámci festivalu Jeden svět Člověk v tísni ocenil i film Hranice od režisérky Anieszky Holland. Ta hovořila o tom, že ve vztahu k ilegálním migrantům jsme krok od holocaustu. Jakože my ho pácháme na nich. Celý dokument se následně ukázal jako brutální lež, protože od jeho premiéry bylo zavražděno několik pohraničníků na polské straně právě rukama ilegálních migrantů, kteří byli v dokumentu zobrazeni skoro jako oběti fašistické polské pohraniční policie a armády. Mimochodem, víte, kdo z médií nejvíce podporoval režisérku Holland? Český rozhlas.

Člověk v tísni pak jak za naše peníze, tak za peníze ze zahraničí včetně peněz od lobbistů pracuje i na zákonech. Spolupracuje s vládami přes poradní orgány, odkud mimochodem levicové a progresivistické neziskovky doslova vypudili vše pravicové a vše konzervativní. Naposledy takto padla spolupráce vlády s Aliancí pro rodinu na tvorbě Rámcového vzdělávacího programu na základě šíleně fanaticky medializované online petice Pastoral Brothers. To jsou dva progresivní kněží. Jeden z nich je spolupracuje s Open Society Foundations. V poradních orgánech vlády tak jsou jen progresivistické neziskovky, radící vládním úředníkům jen progresivistické nápady. Do Rámcového vzdělávacího programu tak tyto organizace propašovaly to, že učitel už nesmí hovořit o tom, že existence dvou pohlaví je fakt. Ne, nekecám. Jeden spoluautor programu řekl, že to učitel může zmínit, ale jen v rámci diskuse podobné třeba diskusi o existenci boha. Ano, fakt to tak je. Člověk v tísni se spoluautorstvím Rámcového vzdělávacího programu chlubí zcela otevřeně. Program podle Člověka v tísni sleduje progresivistický plán Agendy 2030. Děti jsou tak v nové formě českého základního vzdělávání vychovávány a indoktrinovány k tomu, aby pochopily, že se z nich stanou moderní otroci v zelené totalitě. Ale svobodu budou mít v tom, vybrat si kdykoliv nějaké pohlaví či gender, jaký chtějí. V Agendě 2030, podepsané v roce 2015 na půdě OSN, které Člověka v tísni mimochodem také platí, je třeba posílení institucí, tedy posílení role státu ve vašich životech, přijetí opatření proti změně klimatu, nebo třeba snížení nerovnosti, tedy daleko větší míra přerozdělování bohatství, tedy odebrání peněz a majetku úspěšným a darování těm, kterým se nechce pracovat a například i takzvané inkluzivní instituce. Cíle podpořila EU, i ČR. A ano, EU i ČR též platí Člověka v tísni.

Člověk v tísni dělá i v dalších vládních agendách. Například i v oblasti životního prostředí, kde jsou jen a pouze zelené a Green Deal organizace, vládě radící jen a pouze omezování osobní přepravy, zdražování energií a omezování zdrojů vytápění vlastních domů.

Člověk v tísni se podílí i na tvorbě možného budoucího zákona, který by mohl stanovit maximální roční zúročení pro úvěry. Ostatní by byly považovány plošně za lichvu. Člověk v tísni v této snaze angažoval Davida Borgese jako analytika úvěrů. Borges se stal autorem takzvaného Indexu odpovědného úvěrování. Společnosti, které se nacházejí na dně žebříčků tohoto indexu, jej kritizují za to, že index absolutně ignoruje například rizikovost klientů těchto společností. Asi se shodneme, že nikdo, kdo má práci, neprošel si třeba dlouhodobou nemocí, výpadkem příjmů, žádnou rodinnou tragédií a potřebuje třeba jednorázově pomoci s koupí vozu, si nepotřebuje vzít úvěr například u společnosti FlexiFin, která dlouhodobě končí na chvostu Indexu odpovědného úvěrování. Jenže existují i klienti, kteří by nikdy nedostali úvěr od kohokoliv, kdo se nachází na špici tohoto žebříčku kvůli špatné solvenci, nízkým příjmům, nějakým neočekávaným potížím, či již existujícím úvěrům. Nebankovní úvěrové společnosti tak argumentují tím, že jakmile tito klienti nebudou mít na trhu legální nabídku, porozhlédnou se stejně po poskytovatelích skutečné ilegální a neregistrované lichvy. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale to, že má Člověk v tísni nemalý vliv i v této oblasti, jen prokazuje, jak široký politický záběr tato neziskovka má.

V roce 2025 Člověk v tísni poprvé založil sbírku na pomoc lidem v pásmu Gazy. Problém této pomoci je, že se téměř každá poslaná koruna naprosto vždy rozkradla, protože úplně všude má vláda Gazy, tedy teroristické hnutí Hamás, své agenty, kteří peníze pomohou přesměrovat právě do tohoto hnutí, které za ně kupuje rakety, jenž pak odpaluje třeba ze střech nemocnic či škol, aby byly případné útoky na tyto odpaliště označeny právě za útoky na nemocnice či školy. Hamás za takové peníze buduje i tak rozsáhlou síť tunelů, že jejich celková odhadnutá délka překonává i délku londýnského systému metra. Ředitel organizace Pánek neustále kritizuje Izrael a v médiích jej obviňuje z toho, že způsobuje hladomor, kritizoval českou vládu za extrémní postoje a Izrael již od roku 2024 označuje za pachatele zla v oblasti. Šimon Pánek se přitom nikdy nevyjádřil k tomu, jak se k vlastním obyvatelům chová samotné hnutí Hamás, které, poté, co znovu obsadilo část dříve ztraceného území, vyvražďovalo své odpůrce třeba přímo před lékárnou. Zástupci Člověka v tísni si pak v médiích stěžovali, že Češi do sbírek poslali moc málo peněz.

Po tom všem, co Člověk v tísni politicky ovlivňuje, vám tak přijde tvrzení ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka pro CenzorZprávy, že neví, co to je politická neziskovka, doslova směšné. CenzorZprávami myslím Seznam zprávy, které, jak prokázal jeden z mých předchozích dílů, má vazby na spolupráci s úřady EU na celounijní cenzuře. Server v popisku rozhovoru o vlivu Člověka v tísni na všechny zmíněné politiky zcela ignoruje a účelově je nezmiňuje. Politické aktivity Člověka v tísni jsou skryté pod pojmem „rozvojová pomoc,“ kterým média dezinformačně a propagandisticky skrývala například i politickou agendu agentury USAID, když se masivně zastávala její existence a kritizovala administrativu Donalda Trumpa za odstřihnutí této agentury od peněz. Média dokonce šířila divoké teorie, že zrušení USAID může zabít až 14 milionů lidí. Přitom, více než miliardu korun z těch peněz dostal Člověk v tísni. A ten značnou část svých prostředků investuje do svých čistě politicky vlivových aktivit.

Aby bylo jasno, musím samozřejmě zdůraznit, že Člověk v tísni pomohl mnoha lidem po celém světě. Sám jsem se po povodních v roce 2024 ptal a mnoho lidí ze zatopených obcí mi potvrdilo přítomnost dobrovolníků od Člověka v tísni, stejně jako poměrně rychlé předání prvních částek v hotovosti ze sbírek. Ta humanitární část organizace pracuje velmi dobře a je dobře, že ji tu máme. Právě to, že vedení této organizace skrývá za touto dobrou prací dobrovolníků své politické vlivy, obrovsky škodí právě těm dobrovolníkům, kteří věří organizačním schopnostem Člověka v tísni, a dopadá na ně stále se snižující důvěra veřejnosti vůči této organizaci. Upřímně by Šimon Pánek udělal nejlépe, kdyby založil nějakou politickou neziskovku, tam si dělal své politické aktivity a Člověka v tísni zanechal pro společnost jako prospěšnou humanitární organizaci. Obávám se však, že vzhledem k tomu, jak ze sebe v rozhovorech dělá hlupáka, když tvrdí, že ani neví, co to je politická neziskovka, se k nějakému rozdělování organizace nechystá a to, že je obětí nějakých extremistů či údajných totalitářů, kteří chtějí zničit skvělou a samozřejmě čistě humanitární organizaci, bude tvrdit až do poslední minuty. Přestože velká část lidí ví, že lže.

Člověk v tísni tak je neziskovou organizací, která by si měla vybrat. Buď bude čistě humanitární a začne alespoň peníze ze sbírek rozdělovat rychleji a mezi více jednotlivců, nebo se bude jednat o lobbistickou vlivovou politickou organizaci, která se bude snažit vyhýbat volbám při pokusech měnit naše zákony za peníze ze zahraničí. V tom případě je pak pro bezpečnost ČR i pro zabezpečení demokracie v této zemi zcela klíčové, takovou organizaci viditelně označit přesně podle amerického zákona FARA. Nikdo jim tu politiku nezakáže, ale taková zahraniční vlivovka nemůže přece dostávat peníze od státu a ještě předstírat, že jejím hlavním posláním je humanitární činnost. Člověk v tísni by tak mohl dostat na výběr a Šimon Pánek by alespoň definitivně odhodil masku. Tu nosí kvůli tomu, že většina lidí nemá čas, zjistit si všechny tyhle souvislosti, které z Pánka dělají prakticky čistého politického vlivového aktivistu, jehož organizace systematicky pracuje na obcházení demokratického systému v této zemi za cizí peníze a de facto se tak stává zahraničním agentem. Přesně podle amerického zákona FARA.

Přátelé, budu rád za sdílení tohoto příspěvku. A pokud vás zajímají vazby médií hlavního proudu na různé vlivové operace, včetně Českého rozhlasu či Václava Moravce, sledujte i další příspěvky z této speciální série! Další Odebírejte web incorrect.cz, či kanál incorrect CZ na YouTube, protože další díly této speciální série jsou na cestě. Než tyto díly přijdou, sledujte ostatní epizody, které pojímají o Deníku N, Deníku Referendum, webu PageNotFound, Seznam zprávách a i o veřejnoprávních médiích. A také diskutujte! Navíc, na incorrect.cz najdete mnoho dalších pořadů, například Politicky nekorektní zprávy. Rád též budu za případnou odměnu v podobě podpory na transparentní účet 2401131596/2010, nebo na běžný účet 1244872037/3030. Další možnosti finanční podpory najdete v popisku pod tímto příspěvkem. Všem, kteří sdílí, sledují, či dokonce finančně podporují, mnohokrát děkuji! Dole pod příspěvkem na incorrect.cz také najdete všechny zdroje.